1. místo v krajské soutěži „Příroda, ve které žijeme“

Velký úspěch dívek z jílovského Ekotýmu – 1. místo v krajské soutěži „Příroda, ve které žijeme“.

Pětičlenný tým dívek (Eliška Vršníková a Eliška Bartoňová z 5. B, Zuzka Chlumecká a Valy Nagyová z 5. C a Natka Kostečková z 6. A) z jílovského Ekotýmu dosáhl velkého úspěchu, když vybojoval 1. místo v dlouhodobé krajské soutěži, kterou pořádalo Naučné středisko ekologické výchovy (NSEV) Kladno – Čabárna. Cesta k vítězství při tom nebyla vůbec jednoduchá.

Dívky musely nejprve zvládnout nástrahy 4 vyřazovacích kol, ve kterých se střídaly teoretické a praktické úkoly. Po každém kole došlo k selekci týmů, takže do kola finálového postoupilo jen 5 nejlepších.

V 1. zářijovém kole řešily týmy online test zaměřený na přírodu Středočeského kraje. Měly na něj 45 minut a mohly k získávání odpovědí využívat encyklopedie a internet. Příklady otázek tohoto kola:

·         Ve Středočeském kraji roste květina, kterou jinde v republice nenajdete. Jaký je její správný název?

·         Každý znáte čápa bílého, ale na Křivoklátsku, v Brdech i dalších místech žije také čáp černý. Kde si staví své hnízdo?

·         Kobylku zelenou znají děti už z Ferdy mravence. Čím se kobylka zelená živí?

·         Kolik je ve Středočeském kraji CHKO? Počítají se i částečně zasahující do Středočeského kraje.

·         Jak se jmenuje živočich nejblíže příbuzný s netopýry?

·         V posledních letech byli v našem kraji vysazeni zpět do přírody divocí koně a zubři. U které obce?

·         Do lesů v našem kraji se vrací i jeden z největších dravců, který to je?

·         Krajem protékají dvě největší české řeky, ale jsou zde i drobné potůčky, v nichž můžete dodnes vidět i kriticky ohroženou rybu připomínající malého dráčka. Jak se jmenuje tato ryba?

·         Motýl měnící na slunci barvu patří ke skvostům přírody. Jak se jmenuje tento motýl?

·         I ve Středočeském kraji najdete pozoruhodného dravce včelojeda lesního, který se živí zejména larvami vos. Jak je této speciální stravě přizpůsobený, aby odolal žihadlům?

·         Jaké druhy ochrany má Křivoklátsko?

·         V noře hnízdí jen málo ptáků. Nejznámější je ledňáček říční, ale v našem kraji vzácně hnízdní i další z nich. Jaký?

Uměli byste na ně odpovědět?

Teoretické bylo i 3. kolo, kde na soutěžící čekala online poznávačka přírodnin, které mají vztah k našemu kraji. I zde byl čas omezený, ale opět mohly týmy využít nápovědu v podobě atlasů, encyklopedií a internetu. Na obě teoretická kola se dívky připravovaly, trénovaly poznávačku možných druhů a míst, studovaly krajské přírodovědné encyklopedie, scházely se často ráno před vyučováním – prostě nenechaly nic náhodě.

                Ve 2. a 4. kole čekaly na týmy úkoly praktické. Nejprve musely z přírodnin vyrobit ptačí krmítko a naplnit ho co nejpestřejší ptačí potravou tvořenou vhodnými plody.  Každý druh plodu musel být správně pojmenován (a to jak česky, tak latinsky) a na fotografiích, kterými byla činnost týmu dokumentována, poznatelný. Našemu týmu se podařilo nashromáždit více než 20 druhů pro ptáky jedlých plodů (některé z nich ale nebyly jedlé pro člověka – např. brslen či ptačí zob). Krmítko bylo vyvěšeno na školní zahradě, i když říjen, ve kterém byl úkol plněn, není pro přikrmování ptáků nejvhodnějším měsícem.

                Nejtěžší bylo asi kolo čtvrté. Týmy měly necelý měsíc na to, vybrat si ve svém okolí zajímavé místo, které dosud není v terénu opatřeno informačními cedulemi, a vytvořit k němu 3 informační cedule naučné stezky. Náš tým nakonec po dlouhém vybírání zvolil údolí Sirotčí strouhy, které vede z Radlíku směrem k údolí Zahořanského potoka. Dívky údolí navštívily, uskutečnily v něm přírodovědná mapování a výzkumy, nasbíraly vhodné vzorky a vše nafotily. Zároveň sháněly o údolí další informace, hledaly na internetu (zde toho ale opravdu moc nebylo), pátraly v knihovně či v muzeu. Původ názvu údolí a pověsti, které se k němu prý vztahují, se snažily vymámit z jedné historičky, ale moc toho nezískaly. Přesto neztratily odvahu a elán. Navíc mohly počítat s výraznou pomocí některých matek (je určitě nutno zmínit p. Kostečkovou a p. Nagyovou, bez nichž by vše vznikalo mnohem bolestněji), které přispěly svými nápady, časem a dokonce zajistily velké kartonové nástěnky – prezentační tabule, které se staly základem infocedulí. Materiálů a informací měly také dostatek, takže se začaly pravidelně ráno scházet a domýšlet detaily. Úvodní cedule byla zaměřena na lokalizaci a popis místa, geologii a vysvětlení názvu, další na živočichy a poslední na rostliny. Podstatným nápadem bylo oživení každé cedule nějakou aktivitou pro potencionální čtenáře – přiřazovačka zalaminovaných listů stromů, doplňovačka či soubor otázek s nápovědou a přiloženým řešením pro kontrolu. Každá členka týmu se snažila přispět dle svých časových a dovednostních možností – některá fotila, jiná krásně kreslila, jiná psala, další vymýšlela úkoly atd. No, a když se dá dohromady ochota věnovat svůj čas, nápady a schopnosti, nemůže se stát, že by se výsledek nedostavil. Pár dní před limitem se podařilo dolepit poslední fotku, dopsat poslední informaci, nakreslit poslední obrázek, vše nafotit, odeslat a pak netrpělivě čekat, jak to dopadne.

                A dopadlo to výborně – náš tým byl pozván spolu s dalšími čtyřmi týmy do prostor kladenského ekocentra na finálové kolo. To proběhlo v úterý 19. 12. a na místo nás odvezl tatínek Zuzky.

                NESV Kladno – Čabárna sídlí na sever od Kladna v údolí Týneckého potoka v nízkoenergetické budově, kterou má pronajatou od města.

                Součástí finálového kola byl test – tentokrát bez jakýchkoliv pomůcek, dále poznávačka živých či vycpaných ptáků v prostorách záchranné stanice AVES (která stála kdysi u zrodu celého ekocentra a dnes je jeho součástí) a obhajoba cedulí vytvořených ve 4. kole. Všechny členky z našeho týmu se své role při obhajobě zhostily na jedničku, využily veškerý přidělený čas, mluvily smysluplně, odpověděly na všechny otázky porotců a ještě se stihly tvářit pozitivně, i když v nich byla malá dušička a nervozitou jim občas vynechávalo srdíčko. Co tě ale nezabije, to tě posílí a tak je možno i tuto fázi soutěže považovat za dobrý vklad do života.

                A jak to dopadlo? To už jsem vlastně napsal v úvodu článku. Jsem přesvědčen, že první místo vybojovaly holky zaslouženě a patří jim za to obrovská pochvala. Na druhém místě skončil tým ze ZŠ a MŠ Zd. Petříka z Kladna, třetí byl tým ze ZŠ Mšeno.

                Po skončení samotného finále jsme si prohlédli kousek naučné stezky kolem ekocentra (zaujala nás např. pec na pečení chleba či ptačí pozorovatelna) a také záchrannou stanici AVES, ve které jsme si kromě handicapovaných zvířat, např. kočka divoká (která už je v ČR ve volné přírodě považována za vyhynulou), krkavec, kalous ušatý, kavka, moták pochop, sova pálená, sovice sněžná, sýc a sýček, poštolka či výr prohlédli i hospodářská zvířata (ovce, muflony, těhotnou krávu, zakrslé kozy atd.)

I když soutěž patřila mezi ty těžší a dívky musely obětovat mnoho svého času, přes to při dotazu, zda by do ní šly i v příštím roce, odpověděly: „Jasně.“ Tak uvidíme.  Podrobnější informace o celé soutěži najdete na:https://www.nsev-kladno.cz/nabizime/souteze/priroda-ve-ktere-zijeme/

        Zapsal Honza Vrtiška, koordinátor programu Ekoškola a soutěžního týmu

Fotogalerie